Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Brno nepopsatelné

Brno nepopsatelné

Mnoho lidí vnímá Brno jako bizarní město, které zásobuje zpravodajské servery titulky typu „Brněnská žena umlátila svého druha salámem” nebo „Lední medvěd docestoval trolejbusem až do Pisárek, kde ho chytil revizor.” 

Že se v Brně koncentruje kvalitní vysoké školství, výzkumné instituce, nadějné technologické firmy i umělecká scéna, je jasná věc. Co přesně ale dělá Brno Brnem, co vytváří jeho neuchopitelnou image a jeho poezii? Je to kombinace lesku a sprosté bídy, vysokého s nízkým, mix lidové filozofie a geniálního talentu, nevkusu a naprosté nádhery? A je právě tahle nejednoznačnost důvodem, proč z našeho druhého největšího města už dávno není brand jako… Brno? Proč zrovna tohle město tak strašně dráždí i hypnotizuje Pražáky? Možná vám odpoví následující odstavce, ale možná taky ne:

Začněme hned od příjezdu, předpokládáme-li, že dorazíte vlakem. Hned pod Hlavním nádražím se rozkládá Galerie Myšina, což je rozsáhlý prostor zaplněný obskurními obchůdky. Ty prodávají buď krajkové spodní prádlo, nebo oříšky v čokoládě, jejichž nezaměnitelná vůně se mísí s typickým odérem všech nádraží světa. 

Se sáčkem oříšků v ruce se můžeme přesunout do přilehlé Františkánské ulice a objednat si koktejl v baru Spirit, jehož útulný interiér s příjemnou obsluhou zklidní i člověka, kterého předtím v Myšině napadl pitbul.

Zelňák a Svoboďák nejsou tak velkolepé jako největší pražská náměstí, ale zato se v nich budete cítit mnohem víc jako doma. To je vůbec zajímavý brněnský aspekt - služby jsou tu zaměřené na místní lid, a proto jsou tak dobré. Hospody prostě počítají s lidmi, kteří se do nich budou vracet, a neponižují se cedulemi s nápisy Traditional Moravian Cuisine. Restaurace jsou tu vůbec skvělé, ale jejich výčtem se nechci zdržovat. Nezdržujte se ani vy a dejte si burek se zelím v jednom z hladových oken na Kobližné. Za jednoho večera jsem tu potkala skupinku vlastenců, kteří jedlíky vyzvali k bojkotu cizokrajných jídel, ale sklidili bujarý výsměch všech lidí v ulici. Jo a ten burek si v ideálním případě dejte, až půjdete z baru, to vám bude chutnat mnohem víc. 

Nelze opomenout opomenout slavné falické symboly místních sousoší a orlojů. Mnohokrát byly terčem posměchu, ale nikdo nemůže místním odepřít odvahu zvolit si za dominantu metropole obří pyj (zatímco jinde úzkoprsí starostové zakazují výstavy aktů, aby se nezkazili školáci). 

A co tu máme dál? Sídliště Lesná, na kterém rostou borovice přímo mezi paneláky, přehrada, kde se čas zastavil v osmdesátkách, festival ohňostrojů, kouřící značky, park pod Špilberkem, kde za slunečného nedělního odpoledne potkáte čtyři chodce za hodinu, protože jen blbec by chodil do kopce, když může být na Bláhovce. Disco kluby, metalové kluby, hiphopové kluby, alternativní kluby, divné kluby - a podnik Charlies’ Hat s výmluvným sloganem „Váš druhý domov.” 

Ten v mém případě platí pro celé Brno.