Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Bude rok 2018 připomínat rok 1918, nebo spíše rok 1968, nebo dokonce rok 1948?

Bude rok 2018 připomínat rok 1918, nebo spíše rok 1968, nebo dokonce rok 1948?

Rok 2018 bude rokem výročním. 100 let od založení první republiky Československé je přitom jen jedním z historických milníků, kterých může být oslavováno hned několik. Otázkou zůstává, je-li co slavit a proč.

Czechtoursim má jasno, i vypsal veřejné výběrové řízení na tvorbu loga:

“Logo bude využíváno jako zastřešující v rámci marketingových aktivit meziresortní spolupráce pro Zadavatele i pro resorty Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva kultury, Ministerstva obrany a jim podřízeným institucím, dále Ústavního soudu a Akademie věd České republiky a dalších institucí podpořených z veřejných zdrojů. Logo bude jednotícím zastřešujícím komunikačním prvkem pro zajištění oslav připomínek významných výročí roku 2018 (události 1918, 1968, 1993).” (Ze zadávácí komunikace; důraz TH, dostupné zde.)

Logo zastřešující a zajišťující. V těle zadávacího textu - pokud hledáme dobře - objevíme i raison d’être tohoto podniku: mezirezortně se bude připomínat což poskytne rámec k:

“k prohloubení vnímání České republiky jako země s 1) obrovskou kulturní a vzdělanostní tradicí (důraz a číslování TH), a díky jejímu 2) kulturnímu potenciálu též země s velkým rozvojovým potenciálem (důraz a číslování TH), země, která je 3) nedílnou součástí evropského i světového společenství (důraz a číslování TH), k 4) oživení duchovních ideálů a morálních hodnot, na nichž vyrostla a v posledních 100 letech se rozvíjela naše společnost (důraz a číslování TH), a k 5) posílení respektu k autoritám (!), na kterých stojí naše národní a státní integrita (důraz, číslování a zde i vykříčník TH).” (Zdroj: ibid)

 Tak to vezmem hezky jedno po druhém:

Ad 1)

Obrovská kultruní a vzdělanostní tradice je v Česku neoddiskutovatelný fakt. Dnes z větší části představuje mrtvou váhu, skanzen oné kultury a vzdělanosti, snění o kultuře a vzdělanosti. (O dalších významných českých snech viz inspirativní Pavel Kosatík.) Vzdělanost je zde v troskách a ani ty trosky se nedaří konzervovat. (Viz např. zde). Český vzdělávací systém je bez krve, bez strategické podpory a bez perspektivy. Kulturní tradici hájíme díky artiklům typu Magdaleny Kožené, Miloše Formana či České filharmonie, u nichž většinou “státní” apropriace není vůbec na místě.

Ad 2)

Kulturní potenciál, který se mění na potenciál rozvojový jako v alchymické dílně rudolfovské doby se rtuť měnila ve zlato je také právě tímto: legendou. Jestli lze dnes něco v Čechách spojovati s rozvojem, potom plechové boudy amazonů roustoucí po lučinách a továrny na kodiaky po skalinách. Jak se toto vytvořilo proměnou kulturního potenciálu v ten rozvojový, není jasné.

Ad 3)

Jsme dnes nedílnou součástí ještě-ne-tak-zcela-post-komunistické východní provincie Evropy, fašizující a stále více se neochotně ošívající před odpovědností právě vůči Evropě. Vzpomínáme našich třetích cest ba chytrých “českých uliček” a připisujeme pouze mdlému rozumu a naturelu “staré” Evropy, že ještě v těchto námi nabízených “alternativách” nespatřila své zářné zítřky. Součástí evropského společenství jsme - otázkou je, jak dlouho nás tam ještě evropské společenství bude trpět. A společenství světové? Jakože jsme také na světě? No, budiž.

Ad 4)

Logo se má dále vztahovat k “oživení duchovních ideálů a morálních hodnot, na nichž vyrostla a v posledních 100 letech se rozvíjela naše společnost”. Himlhergotdonrvetr, to bude soupiska! Od Masaryka a realistů až po Robejška a - Realisty, s mezipřistáním u udavačství, pokrytectví, kolaborace, vychcanosti, poklonkování, zapomětlivosti, uzavřenosti, buranství a xenofobie. Bude-li to logo jako lusk!

Ad 5)

Kadence kadí: končíme u “posílení respektu k autoritám, na kterých stojí naše národní a státní integrita”. K tomuto bodu nemám co dodati, vaše ctihodnosti!

Vidím to logo: v barvách trikolóry se ztvárněnou stovkou. Musí to oslavit, zpřítomnit a připomenout všecko: Československo, společný stát Čechů a Slováků (a dalších pěti národností), ušitý horkou jehlou a přesto trvající v turbulentní době pěkných 20 let, Pražské jaro se sympaťáky z ÚV a ničím nepodloženou nadějí, že to sami dokážeme, rok 1993, kdy se Češi začali překvapeně pídit po tom, jakže se bude jejich domov jmenovat, když už se nejmenuje Českosovensko. Nedejbože bude muset být logo po podzimních volbách ještě aktualizováno - to aby zastřešilo i vzpomínky na únor 1948, na vítězství pracujícího lidu. Tomu možná totiž už od roku 2018 bude líp. A ne že ne!