Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Dáte si Marlborku? Zdraví škodlivý text o marném hledání odpovědi

Dáte si Marlborku? Zdraví škodlivý text o marném hledání odpovědi


Paříž je krásná holka. Pár dní s ní chlapa vždycky nakopne. Cestou ze stanice Opera jsem si za euro dvacet koupil plechovku Heinekenu a teď jsem opřenej o rozpraskanej sloup ve vestibulu čekal. Solo už tu mě být. Solomon, spolužák z vejšky, kterej se narodil v Senegalu, nebo Kongu, ale vlastně možná v Nigeru - tohle už jsem dávno zapomněl. Jeho mistrovství spočívalo v tom, že nikdy neudělal žádnou zkoušku a prošel až do třeťáku. Což byl koncem osmdesátejch let celkem slušnej výkon. Dneska žije v Paříži a světem proklouzává stejně lehce jako tenkrát.  

Lidská řeka proudila kolem mě a já se v tý plechovce Heinekenu marně snažil najít nějakej marketingovo-reklamně-filozofickej námět na sloupek, kterej jsem slíbil napsat majiteli tohohle webu.

Než jsem dopil pivo, přišel Solo i se svojí holkou.

„To je Mo,“ představil mi asi o dvacet let mladší kočku.

„Pořád piješ pivo, co,“ zachechtal se. Na Prahu a hektolitry piva zjevně už do konce života nezapomene.

Skončili jsme v zapadlým baru kousek od Barbes Rocher. Byl jsem v okruhu asi tak pěti kilometrů jedinej běloch. Aspoň jsem ale nebyl nejtlustší.

„Pořád hulíš, co,“ kývnul jsem na Sola.

„Oui,“ vypustil kouř.

Seděli jsme na zahrádce, koukali na lidi a mě došlo, jak je cigareta vlastně krásná věc. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo nikdy nepolaskal plíce nikotinem, ale sedět v předvánoční Paříži, pít pastis, žvanit o blbostech a kouřit třeba Gitanes… To je opojná nádhera.

Jako dlouholetýmu nekuřákovi mi najednou došlo, že jsem před desetiletími s poslední típnutou cigaretou o něco přišel. Teď mi to bylo tak nějak líto, ale až se ráno po těch pastisech vzbudím, budu šťastnej, že nehulím.

„Co vlastně báníš za značku?“ zeptal jsem a vybavily se mi ty moje životní. Startky – plná pusa tabáku, po straně otevřená krabička – to byla láska. Sparty nebo Petry, ty mě nikdy netrefily.

A pak už jen Ameriky. První byly Sanky. Dlouhé, tenké, hnědé.

Na tu chuť nikdy nezapomenu. Poprvé jsem ji šluknul u zdi gymplu se spolužáky Jirkou, dnes ředitelem nadnárodní firmy a Radkem, dnes špičkovým lékařem. Co vím, tak už ani jeden z nich nehulí, ale tu chuť si určitě pamatujou taky.

„Marlbora,“ odpověděl mi Solo. Jasně, Marlbora, tyhle cigára nešlo minout. Pamatuju se, jak jsem šel kdysi, asi tak v sedmnácti na mejdan a někde jsem splašil první krabičku Marlborek. Bylo jaro. Svěží, opojnej vzduch kolem. Je to přes třicet let ale vybavuje se mi to naprosto do detailu. Vylez jsem z metra a zamířil k nedalekým panelákům na ten mejdan. Otevřel jsem krabičku, dal si do huby Marlborku a… To byla moje nejlepší cigareta života. Nikdy před tím a ani nikdy potom už mi tak nechutnala, už mě tak neomámila. Šel jsem pohodlným krokem, šlukoval tu nejlepší cigaretu na světě a měl pocit, že jsem největší borec na zeměkouli.

„Jo, Marlbora jsou nejlepší,“ dodal Solo.

Najednou mi došlo, že tu přemítám o něčem, co už vlastně skoro neexistuje. Co jsou dneska vlastně značky cigaret? Existují ještě? Na krabičkách jsou brandy napsané jen malými písmeny, reklama je zakázaná, doprovodné marketingové aktivity, jako jsou loga třeba na formulích, už jsou taky pryč.

Jak si třeba vybírá ten, co dneska začíná kouřit? Podle čeho? Z doslechu? Na trafikách? Na facebooku? Nebo jen podle obrázků na automatech? A co se vlastně na světě nejvíc hulí?

Solo objednal další pastis a já nažhavil chytrej telefon. Nejprodávanější značka cigaret na světě? Dáte se podat? Marlboro, jasně, jak jinak. Ale jak je to možný? Na dalších místech se střídají další známé značky, proložené pak v každé zemi značkami místními.

Mám v sobě už těch pastisů plno a tak mě napadá, jestli je tahle cigaretová taktika přenositelná i do dalších odvětví. Prostě zrušíte marketing a jedete dál. Jak by to dopadlo třeba s dámskejma vložkama, pracíma práškama, telefonama, autama? Změnilo by se pořadí v prodejích? Jak by se lidi rozhodovali? A za jak dlouho by zapomněli na slavné značky a kupovali jen nahodile, co jim přijde pod ruku? Kdo by na tom vydělal?

„To nevím, ale určitě by prodělaly reklamky,“ chechtá se mému uvažování Solo. Asi má pravdu. A pozor, Solo nikdy nebyl blbej (vždyť došel až do třeťáku).

„Kašli na to. Dáme ještě jedno kolo,“ objednává a zapaluje si nejprodávanější cigáro na světě.

Kašlu na to. Pijeme až do rána.

Druhej den mám kocovinu jak blázen, ale na cigára myslím pořád.

Jak dlouho bude nejprodávanější Marlboro, když neexistuje reklama? Už jen pár let? Navěky? A jaká značka to bude pak? A mají ještě tabákové značky vůbec smysl? Nejsem marketér, nikdy jsem na tohle téma nepřemýšlel (a po těch pastisech to jde fakt ztuha), ale za úvahu by to asi stálo. Co si myslíte vy?

A závěr? Vlastně žádnej. Snad jen:

Dejte si pastis a kašlete na to.

A hlavně nekuřte!