Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Hokejová reklamní nuda...

Hokejová reklamní nuda...

Tak už to každoroční květnové šílenství v pátek opět propuklo. Ne, nemám na mysli máchovsky nostalgické „večerní Máj, byl lásky čas“. V době online, virtuálního světa, shopping mallů a všudypřítomné klimatizace už prostě s randěním nemusí nikdo čekat na to, až konečně v květnu oschnou meze. Láska nebeská se nám tak nějak plynule rozprostřela do celého roku. Co nám však ještě v květnu zůstalo beze změny je láska hokejová. Vždycky když vykvetou šeříky, propadá tenhle malý národ uprostřed Evropy s železnou pravidelností hokejové euforii. K televizorům zasedají nebo na stadiony vyrážejí pravidelně nejen znalci a hokejoví fajnšmekři, ale i ti co zatím nerozeznají ofsajd od zakázaného uvolnění. Plní se bary a hospody, většina fanoušků na sebe navlékne dresy - červené či bílé, omotá se šálami s trikolorou nebo státními vlajkami. Na nich do bílého pole většinou vpíše i nějaké to zeměpisné místo, aby „...kurňa si ty sousedi v telce všimli, že tam v té Blavě byl i někdo vod nás“. 

Apropó, když jsme u tý telky.... taky se dívám, né že ne. Fandím o sto šest a jsem rád když se našim daří! Když to jednou za čas těm rusákům či kanadýrům natřeme. Zárubovo „přepište dějiny“ my od Nagana rezonuje v uších už víc než dvacet let. Třeba to zas letos vyjde.... 

V kontrastu s docela pohlednou hrou letošního českého národního výběru trenérského pytláka Říhy, plnou invence, nadšení a inovací zůstává na televizní obrazovce reklamní výplň pauz a komerčních přestávek. Zdá se mi, že marketéři moc invence ani inovace zrovna nepobrali. Lupou nám před oči ty reklamní spoty jako Baťa cvičky. Značka neznačka. Auta, solené chipsy, pivo, jaegermeister, sázky, dokonce i nějaké bojlery (nebo brojlery?) z Dražic... vždy se na obrazovce objeví dramatický moment podpořený tajemnou hudbou, pak nějaká parodie na hokejistu, naivní pokus o probuzení fanouškovské emotivní vášně a nakonec velmi neoriginální heslo, že jsme hrdou součástí národního týmu. Pro Boha, soupiska má místo jen pro třiadvacet hráčů, tak kam se ty všechny brambůrky a nové káry cpou? 

Někam se nám z té se sportem provázané reklamy vytratil vtip! A s ním i nadsázka. A originalita!  Ten Hynek Čermák je prej hezkej chlap. Aspoň si to tak povídali dvě dámy v devítce, jejichž konverzaci jsem nedávno nezdvořile naslouchal cestou od hlaváku na Národní. Nevím, nějak si „jako chlap“ neumím na Hynka udělat ohledně jeho krásy asi ten správný názor. Musí se ale nechat, že je teď vidět skoro všude. Na Hlaváku se s ním ráno i večer zdravím cestou k nástupištím, kde na mě civí s půllitrem v ruce. Po ránu teda na ten Staropramen chuť nemívám, večer už občas jo. Třeba když se dívám na Rapla v televizi, to si pak s Hynkem rád jedno pivko dám. 

V pátek při hokeji jsme vedli nad Švédy 1:0 a naskočila první komerční přestávka. Objevil se kdojiný než Hynek. Říkám si... „á, starej známej, je čas na pivko“. Ale kdepak! Místo vychlazeného Staropramenu mně Hynek začal valit klíny do hlavy, že prý je taky hrdou součástí národního týmu a že si s ním mám místo lahváče tentokrát vsadit u Tipsportu. Možná, že brzy začne místo Clooneyho rozdávat i kapsle do Nespressa. 

14 dní hokeje je ještě před námi. To je jen našeho nároďáku možná 10 zápasů. Teda když přelezeme čtvrtfinálový zápas pravdy. A s deseti zápasy taky dobrých 250 reklamních spotů. Různých značek na jedno brdo! Ty brďo, snad to nějak u té televize přežiju, když už nesedím na stadionech v zemi, kde nad Tatrou sa blýská. Snad se brzy začne blýskat na lepší časy i v té reklamněhokejové televizní horečce.