Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Krása nedokonalosti

Krása nedokonalosti

(Ne)Dokonalost je téma, které mě poslední dobou nějak nutká:-)

Všude okolo sebe slyším o nástupu robotů a umělé inteligence, o další velkém skoku ve vývoji lidstva. Slyším, jak budou naše životy dokonalejší, protože budeme mít dokonalejší spánek, stravu, auto, boty atd. Dokonalost nás totiž z nějakého důvodu strašně láká...

(Ná)Stroje jsme si vymysleli, abychom byli sami dokonalejší nebo aby naše práce byla dokonalejší (rychlejší, přesnější, levnější a já nevím, co ještě). Všichni asi známe historky o tom, jak dělníci rozbíjeli svoje stroje, protože jim brali práci. Jenže pokrok nezastavíš. Stroje vzali hromadě lidí práci, ale ještě větší hromadě lidí práci dali. Akorát jinou. A tu se museli lidi naučit, aby ji mohli převzít stroje.

A FDK...[furt dokola]. K tomu není co dodat. Ani nechci tohle paradigma nějak vyvracet, bourat. (Ná)stroje umožňují pokrok lidstva. Šetří lidem čas a ti tak mohou svůj čas investovat někam jinam. 

Celé mě to ale nutí k zamyšlení, kam až to může dospět. Je asi zřejmé, že dokonalost bude mít tvar nějaké limitní funkce a tudíž je dokonalost sama o sobě nedosažitelná. Taky fajn. Ale na konci přece už nikoho dokonalost nemůže uchvacovat. Bude tak moc predikovatelná, nezáživná. Bude vlastně průměrná, běžná. S roboty v zádech bude možná i levná. Jako kdyby měla ztrácet na hodnotě. Kdo jí vlastně bude ještě chtít? Bude tak automatická...

Nezačneme si najednou výrazně víc vážit Nedokonalosti?

Nedokonalosti, která je tak lidská... Nedokonalosti projevující se v odchylkách od průměru, běžnosti. Není to vlastně tak, že nás ta nedokonalost (a ne dokonalost) pohání vpřed? Není tedy nedokonalost to, co bychom si ve vlastním zájmu měli pěstovat místo toho, abychom to systematicky eliminovali?

Čím větší dokonalosti dosáhneme, tím víc se budeme blížit strojům. Jenže já chci zůstat tím nedokonalým člověkem. Nechci být strojem nebo dokonce kolečkem ve stroji!