Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Metamorfózy naší komunikace

Metamorfózy naší komunikace

Taky si všímáte, jak se nám v čase vyvíjí způsob komunikace?

Nejdřív jsme si povídali. Jeden potkal druhého a zcela lidsky mu sdělil, co mu sdělit chtěl. Prostě: "Jeden bochník chleba, prosím.". Tomu odpovídali všechna možná tržiště, slety, poutě, jarmarky... Lidi vyhledávali místa, kde si mohli sdělovat, co potřebovali.

Pomalu ale jistě se nám ale v masové komunikaci začalo objevovat psaní - psaní jako technika a hlavně psaní jako předmět. Prostě dopis. To vše umožněno růstem gramotnosti populace. Aby se ty spousty psaní zvládly, objevila se nová infrastruktura všelijakých pošťáků, doručovatelů, poslíčků. Psaní mělo ohromnou výhodu. Člověk měl šanci znovu a znovu opravovat to, co chtěl vlastně říct. To předtím nešlo. Co bylo vyřčeno už nešlo moc změnit. Psaní nám dalo možnost hodiny a hodiny cizelovat myšlenku. Znáte to: "Neměl jsem čas napsat Vám krátký dopis". Asi si ještě pamatujete, jak důležité bylo vybrat hezkou pohlednici, mít u sebe někde notýsek s adresama (ten teda měla moje žena), mít úhledný rukopis (haha), aby to taky příjemce rozluštil...

A přišel nástup telekomunikace. My se vrátili k tomu, že můžeme zase jenom mluvit. Sice ten druhý není zrovna naproti nám, ale spíš na protější straně města, státu, světadílu, zeměkoule. Ta ohromná úspora času! Nejdřív jsme jeli pěkně synchronně, tj. jeden musel ve stejný čas poslouchat toho druhého, potom jsme zjistili, že to jde i asynchronně - ať si to ten druhý poslechne, až bude mít čas (a chuť).  Získali jsme pocit, že všechno jde vyřešit a sdělit, předat hned. Prostě to hned vyvrhnout a je to. A zase nám okolo toho vznikla ohromná infrastruktura. Těch natahaných drátů! Těch call center! Tolik minut nahraného hlasu. Zákazníci se naučili do firem volat a ne chodit - zapomeňte na to, že to celý způsobil "digitál. Pomalu ale jistě jsme zase přestali psát (a číst). Jednodušší bylo zdvihnout telefon a říct, co jste potřebovali říct...

Telekomunikace se ale vyvíjejí dál. A objevuje se zase psaní. Všimněte si, že dnešní Millennials nebo Gen Z jsou psavci! Píšou a píšou. Jenom ta cizelace myšlenky už z toho tak nějak mizí. Ono cizelovat myšlenku smajlíkama (zatím) nejde (ať myslíme v obrazech sebevíc). Už nepíšou dopis, dokonce ani e-dopis, jedou v chatu. Sotva jedna věta a BUM, je to pryč. Potom jedno, dvě slova a BUM, je to pryč. Sotva jen firmy přivedly k dokonalosti svoje call centra, už musí reagovat na (rychlo)psavce... 

Vlastně se to celé nechat zjednodušit takhle:

Prarodič: "Dojdu tam a vyřikáme si to tam!"

Rodič: "Napíšu jim mail, ať vidí, co si o nich myslím!"

Teens: "Hodím post na Fejs a třeba zareagujou".

 A co přinese vývoj teď? No přece zase povídání!:-)

Alexa, Siri a ještě ta třetí virtuální paní jsou vlastně jenom cestou k tomu, abychom zase nemuseli psát, ale mohli jenom mluvit. Jak ale ta robotka(!) vystihne ty jemné nuance slov, tónů, zabarvení a slovosledů, to je ve hvězdách. Nepochybuju, že to technologie zvládne. Ale kdo bude cizelovat myšlenky? Nebo už o ně nejde? Nebo mi Siri bude říkat "a nechtěl Ty jsi Lukáš říct..."?