Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Naivita?

Naivita?

Nedávno jsem proseděl celé odpoledne na briefingu na novou kampaň k podpoře zavedení nového produktu na trh. 

Na první pohled vypadalo vše skvěle: zodpovědný brand manager prezentoval celou sérii slidů, account manager si dělal pilné poznámky, account director kladl chytré otázky, na které marketing director stejně chytře odpovídal, kreativní tým agentury se tvářil patřičně nadšeně a pilné asistentky vyměňovaly jednu konvici kávy za druhou. Prostě pohoda. 

Bohužel v rozhodujícím momentu jsem se zeptal na něco, co mne od samého začátku pálilo na jazyku: „A kdo vlastně potřebuje další výrobek tohoto druhu?“ Nechtěl jsem provokovat, chtěl jsem se pouze dozvědět, proč se onen významný výrobce soustředil právě na tento druhu produktu a ne na něco jiného. Po krátké, ale intenzivní chvíli zaraženého ticha, se mi dostali odpovědi od „Vždyť naše konkurence to dělá také, a jak je už léta úspěšná!“ (no právě, pomyslel jsem si), přes „Musíme využít našich kapacit!“ (a co orientace na trh?) až po „Ale náš produkt má přece XY!“ (ale koho to opravu zajímá?). Náhle jsem si připadal jako ve zlém snu. Pokusil jsem se dopídit pravdy: „Budeme levnější?“ (ani náhodou), „Budeme lepší?“ (no, vlastně ne, ale od toho máme vás, zvládneme to přes reklamu). Zase nic. Zkouším to dále: „Můžeme být zcela jiní, třeba v názvu, ve způsobu použití, jiný segment trhu.“ „Ne, ne a opět ne. Jdeme proto naší konkurenci čelem.“ „Aha, budeme mít větší rozpočet?“ raduji se. Na tvářích kolem stolu rozpoznávám, že i zde jsem zcela mimo. Začínám si zoufat. Tak co tedy? Poněkud rozzlobený marketing director mne umlčuje pohledem: „Prosím vás, můžeme pokračovat? Tyhle otázky nikam nevedou.“ Asi měl pravdu.