Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Něco ve mě psalo

Něco ve mě psalo

Teď stojím v lékárně, kde si vyzvedávám léky na recept. Mám zhubnout do plavek s přípravkem XY. Udržet si mužnost i po padesátce s jiným lektvarem. Moje děti budou chytřejší s Vitamínem BlaBla. A včera tomu bylo nejinak. Proto jsem uvítal, že alespoň ve vlaku Ex 571 Johann Gregor Mendel do Brna s pravidleným odjezdem ze stanice Praha - Hlavní nádraží ve 4:49 mám klid, a to jmenovitě někde u obce Bezpráví (zhruba mezi Chocní a Ústí nad Orlicí). Kromě nedostatku propagačních materiálů ve vlaku je tam totiž i digitální stín a žádný operátor to tam nepokrývá. Ni billboardu. Před Brnem se ovšem situace mění. Projíždíme Adamovem a dalšími deprivovanými lokalitami, kde lidská ruka už roky ne a ne udělat a lidská hlava si ne a ne vzpomenout, ale slogany na polo- až třičtvrtirozpadlých průmyslových objektech, to ja: Hřbitovní drť nyní výhodně! Objevte exklusivní bydlění v lokalitě Jabloňový sad! Čas na tradiční český špekáček! Aby bylo jasno, tohle není další v nekonečné sérii anekdot o Brně. Tohle je o tom, že v tomto světě, polo- až třičtvrtirozpadlém, je tolik místa pro reklamní výkřiky a že prostě lidstvo nelení a žvatlá dál. A potom přijdete na jednání, říkáte - “Lidi si vás nejdřív musí v té záplavě blábolu všimnout, jinak jsou to vyhozený prachy” - a voni: “Myslíte?”

Tož myslím.