Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Nečti ty komentáře, nebo se z toho zblázníš

Nečti ty komentáře, nebo se z toho zblázníš

Asi před rokem jsem si neprozřetelně přečetla několik názorů svých spoluobčanů na Novinkách. Znechucení a vztek mě tenkrát donutily zareagovat, načež jsem se s diskutéry (kteří mimo jiné narvhovali topit, střílet nebo sterilizovat lidi prchající před válkou) dostala do zlověstného tornáda vzájemných urážek a totálního nepochopení. Po ukončení „diskuse” jsem dostala sto chutí otevřít okno, zavřat na lidi, že jsou všichni kreténi, a odstěhovat se někam do pustiny, co nejdál od téhle zatrolené společnosti. 

Ale protože se bojím medvědů, nejsem si jista, zda umím rozdělat oheň, a mám závazky, rozhodla jsem se, že nad všemi kretény zvítězím jinak - budu je ignorovat! Uložila jsem si tedy výzvu - nečíst diskuse. Pokud některý z mých přátel publikuje status, se kterým nesouhlasím, nekomentuji ho, když někdo sdílí komentáře hejtrů a pohoršuje se, radši si pustím nějakou pěknou písničku o konci světa. I já sama jsem si uložila takovou malou pozitivní výzvu, a to publikovat na Facebooku spíše radostné zprávy, sto labradorů v bazénu a křečka pojídajícho mrkev, či veselé příhody ze života. 

Je to správně? Nevím. Mám pocit, že jsem intelektuálně ochuzena? Ne. Podařilo se vůbec už ve virtuálním prostoru někoho přesvědčit, aby změnil svůj názor? Pochybuji. Nedávno se mi ale stalo, že jsem nedávno v restauračním zařízení seděla s jednou voličkou ANO, která svou přízeň k tomuto hnutí odůvodňovala tím, že „změna je nutná.” Řekla jsem jí svůj názor na to, kam by tato změna mohla vést. Přesvědčila jsem ji? Byla by to dobrá pointa tohoto článku, ale… NE. Na druhou stranu - neříkaly jsme jedna druhé, že je kráva, nezvyšovaly jsme hlas (jen trochu!), a nakonec jsme se začaly bavit o školním prospěchu našich dětí. 

Ponaučení? Když diskutovat, tak v hospodě!