Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
O „českosti“ v reklamě

O „českosti“ v reklamě

Diskuze na toto téma se vede již relativně dlouho. Slýcháme ji v zasedačkách velkých i malých agentur, probírá se u klientů, proniká na stránky odborných časopisů a občas ji můžeme zaslechnout v nočním baru. Bohužel jí úplně nerozumím. Někdo někdy řekl, že reklama je nejtěžším filozofickým cvičením, protože bere lesk věcí vážně. Hledání „naší“ identity mi připadá ještě absurdnější. Někdy mám pocit, že ono volání po „české“ reklamě je touhou po nalezení vlastní identity. Někdy jde i o snahu zakonzervovat jakýsi status quo, který, ač není moc atraktivní, nám umožňuje přece jenom rychlou mentální orientaci. „Ano, tohle jsme my. Takhle vypadáme, takhle žijeme, to je přesně o nás.“ Reklama samozřejmě může (a dobrá reklama to často i dělá) nastavit své době zrcadlo, nicméně to je pouze jedna z možných forem reklamy. Stejně tak se ovšem může reklama chopit nových trendů (ještě nerozšířených ve velkém), posílit je a pomoci je etablovat. Anebo nás může unést do zcela jiné, „reklamní“ reality, která nemá se současným světem nic společného. Česat vše jedním hřebenem je zcela jistě naivní a svědčí to o relativně malém rozhledu. Při diskuzi o českosti zůstává to, co je v reklamě opravdu důležité, často stranou: a sice relevantní zpráva zpracovaná tak, aby vyvolala duševní zapojení, které podpořené líbivostí reklamy přiměje diváka ji sledovat, zpracovat ji a v ideálním případě ji ještě dobrovolně opakovaně zhlédnout. Reklamní byznys není ani krátkým filmem, ani dokumentem. Jestliže mi ukázka „reálného světa“ nepomůže vzbudit zájem o moji zprávu, musím se pokusit vytvořit takový svět, který ten cíl naplní. Ať vypadá, jak chce.