Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
O dělání chyb

O dělání chyb

Kdesi jsem slyšel starou historku, která nicméně nepozbyla nic ze svého šarmu. „Co je tajemstvím vašeho úspěchu?“ ptal se reportér jednoho velice úspěšného manažera. „Dvě slova.“ „A jaká jsou ta dvě slova?“ „Správné rozhodnutí.“ „A jak děláte správná rozhodnutí?“ dotíral zvědavý reportér. „Jedním slovem.“ „A co je ta za kouzelné slovo?“ „Zkušenost.“ „A jak získáváte zkušenost?“ dotazoval se opět náš reportér. „Dvěma slovy,“ odvětil suše úspěšný manažer. „Můžete mi je prozradit?“ dotíral reportér. „Špatnými rozhodnutími,“ odpověděl manažer a usmál se. Náš veleúspěšný manažer měl očividně štěstí. Pracoval nejspíš pro organizaci, která tolerovala vytváření příležitostí, místo aby se snažila za každou cenu vyhýbat rizikům. S velkou pravděpodobností byla spíše vedena hodnotami a principy než směrnicemi. A s jistotou byla z velké míry determinována spíše kreativním chaosem než pořádkem. Smůla ovšem je, že valná většina firem nemá takovouto kulturu. Výsledkem je samozřejmě ona šedá průměrnost, se kterou se setkáváme na každém kroku. Ať už to je produktová inovace, marketingová strategie či reklama samotná. V prostředí, kde jsem za každou chybu penalizován, kde je inovativní myšlení zabíjeno třemi standardními frázemi („to jsme takhle dělali vždycky“, „takhle jsme to ještě nikdy nedělali“ a „to by mohl přijít každý…“), nemůže vzniknout nic jiného než průměr. Možnost udělat chybu bez toho, abych se musel obávat, že mě tato chyba bude pronásledovat až do konce mého profesního života, je klíčovým faktorem k nadprůměrným výkonům. Možnost něco zpackat je zároveň bránou ke kreativitě a inovaci, a ty jsou, jak všichni víme, základními kameny vůdcovství. Byl bych nerad, aby tento sloupek vyzněl jako omluva za nevýkonnost či konstantní opakování těch stejných chyb. Nicméně doženete-li svoji agenturu do onoho rohu, ve kterém pouze očekává, kdy přijde ono pověstné K.O., nemůžete zároveň očekávat něco dramaticky nového, překvapujícího. Výsledkem takového vztahu bude jako vždy něco, co je obyčejné, průměrné, prostě jisté. Otázkou samozřejmě zůstává, co vlastně chcete.