Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Prezident a poddaní

Prezident a poddaní

Už od roku 1918 máme prezidenta a parlament. V těch chvílích, kdy nám tu fungovala a funguje demokracie, jsme demokracie parlamentní. Moc zákonodárnou má parlament, moc výkonnou vláda. Prezident má úlohu reprezentační. Ovšem když se podíváme na nejrůznější průzkumy, vychází nám něco o dost jiného. Prezident je podle nás, občanů této země, zjevně něčím víc. Nebo bychom v něm něco víc chtěli vidět. Tatíčka, sjednotitele, budovatele, vůdce, idol paní a dívek, ochránce slabých, podporovatele potřebných. Nejvyšší autoritu. Každý náš „posametový“ prezident si udržoval vysokou popularitu, ať prováděl, co chtěl. Ti první dva o svou popularitu přišli až po skončení svého prezidentování, toho třetího to teprve čeká.

Ten samý efekt můžeme vidět i na kandidátech na prezidenta příštího.

Oni nejsou ti praví. Nejsou ti dobří. Cokoli se na nich dá kritizovat, lid kritizuje. Nejsou totiž ještě prezidenti. Jsou to uzurpátoři trůnu. Jsou to ti, kteří ho chtějí sebrat tomu jedinému pravému prezidentovi. Tomu současnému.

Pokud některý z nových kandidátů volby vyhraje, situace se bezpochyby změní jako kouzelným proutkem. Stane se z něj prezident se vším všudy. Bude si užívat širokou popularitu, ať bude dělat cokoli.

Bude jen na něm, k čemu ji využije.

Prezidentský úřad je pro nás prostě něco extra.

Projektujeme si do něj svoje touhy a přání. Prezident je ten, kdo vše napraví, zažene zlé a postará se o lepší příští. Za nás. My budeme jásat a provolávat mu slávu.

Zapomínáme, že je to jen úřad.

Jeden prezident odejde, jiný přijde. Jak reprezentoval, jak plnil svůj úkol, můžeme zjistit s odstupem.

Tahle glorifikace prezidentského úřadu byla velká chyba tatíčka Masaryka. On, bytostný demokrat, chtěl nám, Čechům a Slovákům, vynahradit to, oč jsme (údajně) přišli. Chtěl posílit naši identitu, naši víru v sebe samé. Proto dal rekonstruovat Pražský hrad a nastěhoval se do něj, proto se v úřadu jím svěřeném choval tak trochu jako monarcha na trůnu. Doba tomu přála, ale do budoucna nám pěkně zasekal. Místo abychom se skutečně emancipovali, ztotožňujeme se s jakousi iluzí zástupné figury „vládce“.

Měli bychom se emancipovat znovu a pořádně, už je na to opravdu čas.

Prezident by neměl sídlit na hradě, natož tam bydlet, není panovník. Je to volený úředník. Hrad je památka, měl by tu být pro turisty a měl by se využívat jen k výjimečným slavnostním příležitostem.

Ne k úřadování.

Prezident by měl sídlit v podhradí, jako my všichni. Jako jeden z nás. Protože tím skutečně je.

A my bychom ho měli už definitivně přestat adorovat.

Jeho úřad mu nebyl svěřen shůry, on nebyl pomazán, nebyl vyvolen.

Byl pouze zvolen.