Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Reality show jako zpráva o české povaze

Reality show jako zpráva o české povaze

V současné době u nás běží vedle sebe dvě verze reality show Survivor. Na stanici Prima Cool běží v českém překladu americká varianta Survivor pod názvem Kdo přežije. Na Nově běží kompletně česká verze Robinsonův ostrov. Pro neznalé: televizní formát Survivor je reality show, která byla původně vymyšlena v Anglii, na televizní obrazovky se ovšem poprvé dostala ve Švédsku. Její lokalizované verze nyní běhají po celém světě. Základ je jednoduchý: na opuštěný ostrov je vysazena parta soutěžících. Ti musí v obtížných podmínkách jednak přežít, jednak splnit nejrůznější úkoly a jednak se navzájem vyřazovat hlasováním. Vítěz získává milionovou odměnu. To celé dokumentuje miništáb, který není vidět a nesmí nijak zasahovat. Hlavní úkoly „trosečníků“ - tedy přežít, splnit úkoly a nenechat se vyřadit v hlasování - jsou ve vzájemném rozporu. Což dodává životu na ostrově zajímavou dynamiku.Chcete-li přežít, musíte spolupracovat. Chcete-li vyhrát soutěž při plnění úkolu, musíte naopak ostatní porazit. A chcete-li projít hlasováním, musíte vyřadit někoho jiného.

Sledovat americkou a českou verzi zároveň je fascinující. Nikoli porovnáváním produkčních nákladů. Je jasné, že americká soutěž pro americký trh má rozpočet násobně vyšší. Ale porovnáváním toho, jak se chovají různí lidé z různých zemí v podobně extrémních podmínkách. Oni se totiž chovají fakticky různě. 

Američané jsou maximálně soutěživí, celou věc berou opravdu jen jako hru a jdou si tvrdě za vítězstvím. Jejich přístup je čistě pragmatický. Jednotliví soutěžící si pomáhají, jen když je to pro ně výhodné. Když ne, hodí druhé přes palubu. Čas na kamarádění bude až po skončení hry.

Češi a Češky (a jedna Slovenka, abych byl přesný) se chovají zdánlivě také tak. Nebo se aspoň snaží. Splétají a rozplétají aliance pro hlasování, domlouvají se a zrazují. Ale rozdíly v chování vycházejí najevo při drobnostech. Pánové téměř vždy dávají přednost ženám, pokud je možnost se dostat k jídlu (kterého je na ostrově soustavně kritický nedostatek). Při plnění soutěžních úkolů si soutěžící volí jako protivníky ne ty nejslabší, jak by bylo logické, ale ty, kteří jim jsou rovnocení. Protože jinak by to nebylo fér. Pokud si vítěz nějaké soutěže může k sobě k využití výhry přibrat ještě někoho (obvykle jde o jídlo nebo o krátký odpočinkový pobyt mimo ostrov), nevolí takticky, aby to bylo pro něj co nejvýhodnější, ale tak, aby mu to připadalo spravedlivé. Zákony soužití zkrátka platí stále a jsou nad pravidla a ducha hry. Může to být způsobeno naší malou zkušeností se soutěžním formátem.

Samozřejmě. Je to první česká řada.

Ale záběry z běžného života na ostrově ukazují něco jiného.

Jeden ze soutěžících vypráví ve chvílích volna ostatním pro zábavu filmy. Jiný vylepšuje společnou chýši. Kdo umí vařit, vaří a učí to ostatní. Celé to chvilkami působí jako vodácký tábor někde na Otavě. Což americká verze ani náhodou. Jsme národ trampů a pobyt v přírodě pro nás není jen soutěž. Jsme společenští a připraveni pomáhat. Není to takové drama jako americká verze, ale má to něco do sebe.

Řekl bych, že jako zpráva o nás je to dobrá zpráva.