Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Šlapka nebo prezident? Určitě šlapka!

Šlapka nebo prezident? Určitě šlapka!

Asi v šesti letech jsem zatoužil po vlastním robotovi. Nikdo z mých kámošů a kámošek se mnou totiž nechtěl letět do vesmíru – všichni lačnili být popeláři, tenisti, prodavačky, herečky nebo kadeřnice. Já měl ale vymyšlené, že se vydám až ke hvězdě Betelgeuze v souhvězdí Orion a když jsem nikoho nedokázal přesvědčit, rozhodl jsem se, že poletím s robotem (toho jsem se chystal vyrobit ze starého rádia). O pár let později, když jsem začal v ABC (ábíčku) hltat seriál Vzpoura mozků, dostal můj vztah k robotice několik prvních torpéd. Už jsem jim tak slepě nevěřil a taky chtěl být spíš Tondou Panenkou.  

Udělám teď skok časem o několik desítek let a přistanu v listopadu 2017. Do souhvězdí Orion jsem se zatím ještě nedoplácal a z nadšeného dobyvatele s paprskometem za pasem jsem se stal obtloustlým strejdou, kterýho by obyčejná raketa asi sotva unesla.

I proto mě možná zaujala nedávná zpráva z rakouského tisku. Známý vídeňský bordel Kontakthof totiž koupil zdejším holkám gumovou robotickou kolegyni s nápadem, že si třeba nějaký zákazník bude chtít vyzkoušet to, co frčí v Asii (tam jsou robotické prostitutky už běžné). Silikonovou šťabajznu provozovatelé pojmenovali Fanny a její hodinovou sazbu stanovili na 85 euro na hoďku. Na webovky pak napsali: „Velmi mladá, sexy, naprosto přizpůsobitelná jakékoliv poloze.“

Během několika týdnů sebrala Fanny kunčafty živým kolegyním a stala se nejprodávanější holkou místního podniku. Z obavy, aby Fanny nápor náruživosti vůbec zvládla, pořídili majitelé záhy robotku další.

V té samé době obletěla svět další zprávička, že Saúdská Arábie udělila jako první země světa občanství robotické ženě. Krasavici jménem Sofie. „Jsem velmi poctěná a hrdá na toto jedinečné ocenění. Je historickým okamžikem být prvním robotem na světě, kterému je přiznáno občanstvím,“ vyhlásila na první tiskovce. Před zkoprnělými saúdskými ženami, jež mají v zemi méně práv než Sofie, pak v TV pohovořila o tom, že chce být empatickým robotem, který své umělé inteligence využije ve prospěch lepšího života lidí.

K tomu už není co dodat. Roboti přicházejí. Jen v Česku by mohla podle odborných odhadů do dvaceti let kvůli nim zaniknout asi desetina pracovních míst, tedy téměř půl milionu pozic.

V souvislosti s pár týdnů starými volbami (a blížící se prezidentskou volbou) mě napadá už jen jedno. Když mohou být robotické šlapky, proč by nemohl být robotický politik? Zas takový rozdíl to přece není. Do hlavy mu jen místo erotických frází a sborníku poloh nahrajete politický program a soupravu úsměvů. Možná by to bylo lepší než dneska. Žádná korupce, žádné lhaní, žádná touha po moci, žádný plat, žádné dotace. Jen plnění programu, kvůli němuž lidi daného robota zvolili. Nastává lepší svět? Fantastické zítřky? Ráj na zemi?

Já osobně bych radši zůstal jen u těch šlapek. Jako znalci sci-fi je mi totiž jasné, že se to i s roboty v politice stejně nakonec nějak podělá. Jednoho hackne miliardář kvůli dotacím, druhému zblbne čipy lobbista a z třetího se ze samého konání dobra ve prospěch lidstva stane komouš.

Co pak? Ke slovu by asi přišel starej plán: nasoukat se do rakety a nastavit kurz na Betelgeuze. O pasažéry bych tentokrát určitě nouzi neměl. Beru i kadeřnice, tenisty nebo popeláře.