Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Svoboda v hlavě

Svoboda v hlavě


Dá se výročí sametové revoluce oslavit třeba i úvahou na téma svoboda myšlení? Můžu se o to pokusit. Ale nic neslibuju. Svazují mě šablony v hlavě! 


Cílem kreativních lidí je vymyslet něco, co předtím ještě nikdo nevymyslel. Hledat nové souvislosti mezi různými jevy, přicházet s neobvyklými nápady a asociacemi. Ale pozor, musejí - musíme - to dělat to tak, aby to bylo na brief a dávalo to smysl. Uplatňujeme přitom empatii, otevřenost, schopnost nechat se inspirovat. Jsme, nebo bychom aspoň měli být, vysoce esteticky, emocionálně a sociálně vnímaví. Překračujeme konvenční řešení. Jsme zvědaví. V definici kreativních lidí jsem se také dočetla, že mimo jiné často používají různá přirovnání a metafory. Poznáváte se? A kdy v poslední době jste měli pocit, že jste při své práci skutečně překročili hranice obvyklého?  

Osobně v takové chvíli pociťuji takové lehké mrazení v oblasti břicha. To však může být jen subjektivním znamením pro mě - a ostatní mi i přes veškeré mrazení mohou říct, a většinou i řeknou, že můj nápad je hovadina, není na brief a vůbec. Nebo že to už „někde viděli.” To se ostatně stává celkem často. Člověk nevědomky (někdy i vědomky) nechává kreativní myšlenky proudit s ohledem na už viděné a slyšené. Od inspirace je jen krůček k tomu, že jenom nevědomě přebíráte něco, co vymyslel druhý, a jen do toho otisknete svůj rukopis, svůj vtip, propašujete sem svůj příběh. 

Zkuste se někdy podívat na reklamní blok, ve kterém jde za sebou třeba deset spotů. U kterého z nich si řeknete, že je tam něco, s čím jste se ještě nesetkali? Neobvyklé prostředí, slovo, propojení něčeho, co spolu zdánlivě nesouvisí, emoce, která přišla v neočekávanou chvíli, pointa, která vás překvapila, vtip, který jste ještě neslyšeli.  

V posledních měsících píšu hodnocení kampaní do Katovny Mediáře. Rozhodla jsem se, že k tomu budu přitupovat jednoduše - je tu něco nového? Překvapilo mě to? Změnilo to moje dosavadní uvažování - o kafi, čokoládě, bance, odpadu, seniorech, matkách na mateřské, školácích nebo telefonování? Vyvolalo to ve mě emoci?  

Překročení obvyklého je pro mě důležitější než to, kolik světel při natáčení produkce použila, jak moc slavnou tvář ambasadora sehnala, kolik lokací při natáčení štáb navštívil. Dobře a profesionálně odvedená práce nemusí být vždy nutně kreativní práce. Já fandím té druhé. Ale když se propojí v jednu, je to takříkajíc „značka ideál.”  

Přeji krásnou oslavu svobody.