Humbug

Blog Humbug Josef Havelka
Zoom is King and the King is Dead

Zoom is King and the King is Dead

Jako celá řada z vás i já jsem strávil minulé dny a týdny doma na Home office. 

A samozřejmě jsem také strávil spoustu času jak na Teams, Google Meet či Zoomu.

Po screenu jsem absolvoval týdenní status s kolegy, diskutoval nápady, schvaloval návrhy, dával budgety dohromady, seděl v brainstorming session či dělal půldenní školení, prostě business as usual. To se že tento koncept očividně usadí i v budoucnosti je zřejmé.

Podle řady průzkumů z celého světa se zaměstnanci v novém režimu cítí produktivnější a více inspirovaní. Odpověď na otázku jak nalézt úspory na drahém kancelářské prostoru byla noční můrou všech CFO’s a je jasné, že si tuto příležitost nenechají ujít. Podle poradenské firmy Gartner chystá 74% dotazovaných CFO jejich část jejich zaměstnanců nechat permanentně pracovat na dálku. Spokojenost na obou stranách? Jediné, co není zřejmé, jsou dlouhodobé dopady, třeba na inovaci či co se týká našeho řemesla na kreativitu. Zde se ještě dělí odborné názory na ty, které poukazují na to, že tato změna je právě pro kreativní činnost pozitivní, jelikož prostředí domácí kanceláře s její důvěrně známou individuální atmosférou stimuluje právě ono kreativní “bloumání” bez cíle a struktury, které je ve fázi “hledání” tak potřebné. A které samozřejmě žádná organizace nepodporuje neb v práci musí být člověk efektivní a hlavně dodávat. Chodit kolem dokola a škrábat se za uchem je často (neprávem) viděno jako neproduktivní a asociální. Ta druhá skupina poukazuje na nutnost inputu od ostatních a poukazuje na známý Jobsův citát: “Creativity is just connecting things”

Nicméně mohu li těch pár posledních týdnů popsat pouze z mojí individuální perspektivy, tak si nejsem tím Home officem tak jistý. Ok, to, že v naší ulici se rozhodnul jak náš soused tak i soused přes ulici stavět je prostě smůla. Bydlíme tu už zhruba dvacet. Malá obec za Prahou, na kopci, u lesa, prostě Boží klid až na tento rok, kdy trávíme více času doma než kdy jindy.

Třeba včera ráno: Těžká technika pod okny, o dům dál pila řezající nějaké elektrické tyče a šest lidí na Zoomu diskutuje čísla na příští rok. Do toho štěká pes na opraváře elektriky, kteří se mi chystají vypnout barák. To, že nejsme zcela racionální bytosti je zřejmé a že naše rozhodování je značně pokroucené jak naší osobní agendou tak i našimi bias (předsudky) se jaksi už tuší, nicméně na Zoomu se tyto pro jakoukoliv “rozumnou” domluvu kontraproduktivní faktory stávají nepřekonatelnou překážkou. Zhruba 90% signálů, které normálně používáme k “přečtení” té dané situace, ke kterým patří třeba neverbální komunikace či sociální signál během Zoom mítinku nedostáváme nebo je nejsme schopni dekódovat. Já nejsem schopen dekódovat vůbec nic neb dle dobrého zvyku či tak zvané optimalizaci přenosové kvality si všichni účastníci vypnuli kameru a mikrofon. Takže nic. Koukám na kroužek se dvěma písmeny na jehož okraji se tetelí nějaká barva, když právě majitel těch dvou písmen hovoří. Běda je li kolem stolu někdo koho neznáte. Pak se totiž z celého mítinku vyvine něco jako rozhlasová hra od Ionesca. A ještě, když přemýšlíte, kdo by to tak mohl být, vyzývá lídr mítinku kolegyni k oznámení jejich čísel na příští rok. A najednou jako by jste ji viděl: popojíždění po židli, lehká nevolnost, mikro kapky potu, a na tváři lehce zamrzlý úsměv. A šup, číslo se objeví na řádku v Excelu napsáno neviditelnou rukou prezentátora. 

A to jsem měl ještě štěstí, jiní kolegové museli koukat na zadek globálního šéfa, který si vzal svoji webkamerou s sebou na toaletu, či ti chudáci, kteří se stali svědky sebeuspokojování známého journalisty, který zapomněl vypnout kameru. To, že mně z toho zoomování strašně bolí hlava je už jaksi jenom vedlejší účinek.